Blog

Vesmír mně to musí občas připomenout

Vesmír mně musí občas připomenout, na co zapomínám. Zapomínám, že ne všichni příchozí musí být řádně poučeni, nejlépe mým prostřednictvím. Co se mi dnes přihodilo tak poučného?

Dnes o mé polední papírovací pauze mě ve studiu náhle překvapila neznámá paní ve středních letech. Normálně mně to nevadí, mám ráda, když ke mně kdokoliv i neohlášen zavítá a já mu jsem schopna s něčím pomoci nebo poradit. Paní rozrazila dveře, až jsem vyskočila leknutím od počítače. Z bušícím srdcem od vyděšení jsem rychle vzpomínala, jestli jsem něco někomu neslíbila. Nic mě nenapadalo. A že prý jde okolo, tak se rozhodla se u mě zastavit. Hurá, přepadnout mě nejde.

„Tak co byste potřebovala? Občas mě bolí záda. A kde? Tady u toho ocásku mě píchá. A bolí nebo píchá vás to teď, často, dlouhodobě…? Teď mě nic nebolí, ale občas to píchne. Aha, tak to na nějaké akutní potíže nevypadá. A co ode mě teď tedy chcete? Můžeme uvolnit svaly při masáží a mrknout, kde je problém. Chcete se objednat?“ Snažila jsem se jí něco nabídnout.

Paní se očividně vyděsila, že by měla dát za sebe korunu a rychle vypálila: „No to ani nechci, jen jsem chtěla na vás juknout, třeba mi něco poradíte. Dobře a zkoušela jste si zacvičit a protáhnout se?“ Načež se paní zlomila v pase a místnost mi zaplnila zvonivým smíchem. Když se pomalu zvedala nahoru a uviděla můj vytřeštěný pohled, rychle se dosmála. Očividně nebyla na takovou odpověď připravená a pohyb pro ni byl cizí slovo.

„Já myslela, že půjdu k doktoróój, aby mi řekl, proč mě tam občas píchne.“ V pořádku, tak běžte k lékaři. Ale já myslela, že mi něco třeba poradíte nebo ukážete, když mám to sedavé zaměstnání.“

V tu chvíli mě přepadl můj zákeřný charitativní duch a já se jala paní ukázat podrobnosti jejího možného problému s detailnímu ukázkami cvičení na protažení a uvolnění svalů a tak dále a tak dále. Paní mě mlčky pozorovala, pokyvovala uznale hlavou, což mě motivovalo ještě přidat něco navíc. Když jsem skončila, ještě mně chvilku pochlebovala za předvedené znalosti a výkon. Moje ego si chrochtalo. Pak se odmlčela a pronesla: „To je na mě moc práce, tak já jdu k tomu doktoróój.“ Rozloučila se a jen tak odešla.

Mlčky jsem seděla na zemi na podložce a z hodin před sebou jsem viděla, že uběhlo půl hodiny. Pak jsem se začala smát. Proč? Nepoučila jsem se. Paní si sice přišla pro radu, ale vlastně ji nechtěla. Chtěla mě vyzkoušet, jestli se chytnu a budu házet perly… A já metala a metala. Nechtěla pro sebe nic udělat, jen přehazovat odpovědnost. Teď má babu její lékař.

Nu což, jako další zkušenosti dobré, ale jestli se ponaučím, to nezaručuji. Mějte se krásně a hýbejte se

LH