Blog

Zamyšlení při polední pauze

Při dnešní kávové polední pauze se moje myšlenky začaly zaobírat osobními traumaty, zdravotními problémy a každodenními starostmi mých klientů. Nevím, co je to napadlo, protože jsem si myslela, že je za ta léta dokážu nechat za dveřmi studia. Jelikož naše podvědomí pracuje nezávisle na našem vědomí, tak to moje se rozhodlo mi lehce znepříjemnit kávičku. Vlastně se tak nic zvláštního nestalo, jen jsem si dvě věci znovu uvědomila.

První věcí byla informace, že mnohdy jsme byli vychováváni způsobem, který nás naučil neprojevovat emoce, poslouchat autority, moc se neptat, zlehčovat své pocity a svoje potřeby stavět na poslední místo. Mnozí byli obklopeni nedostatkem empatie. V dospělosti se pak stejně chováme sami k sobě. Nebereme své pocity v potaz, zlehčujeme je, nevíme přesně, jaké jsou naše pravé potřeby, nevíme, kdo jsme. Jsme k sobě přehnaně tvrdí. Naše duše už to s námi nemůže vydržet a snaží se nám dát na vědomí, že se jí to takhle nelíbí. Má svůj zvláštní způsob, kterému je dobré porozumět. Nemluví k nám přímo, ale řečí pocitů, tělesných vjemů, symbolů, obrazů a snů. Je to vlastně strašně prosté. Nesmíme utíkat sami před sebou, musíme chtít naslouchat a učit se rozumět tomu, co nám duše sděluje a jak se projevují její bolesti. Pokud nenahlédneme na jejich pravou příčinu, můžeme je sebevíc potlačovat, snažit se je tlumit léky, pozitivním myšlením, přebíjet nějakou činností, ale ony na nás stejně dřív nebo později opět vyskočí. Potlačování nemá smysl. Může vést k tomu, že se pod tlakem potlačení přetransformují do mnohem komplikovanějších nemocí, úrazů, životních potíží, které nás stejně donutí se s temnými pocity konfrontovat. Výhodnější je pocity zkoumat a přijít na to, co nám chtějí sdělit o nás samých.

A co bylo tou druhou věcí? Sama v sobě si znovu zopáknout některá moje osobní pravidla. Nekritizovat, neodsuzovat, netlačit na řešení. Přijímat emoce a nebrat je osobně. Sdílet sebe sama, ale s vědomím, že moje zkušenosti nemusí pasovat na situaci druhého. Myslet si, že vše dokážu a musím vyřešit. Nedávat nevyžádané rady, ale pokusit se člověka správně nasměrovat. Nesnažit se vytáhnout někoho z bažiny, do které můžu sama spadnout.

Fajn si některé věci připomenout :).

LH