Lenka Hrdličková – celostní přístup k člověku

Pečivo

Je to v nás zakořeněno po generace. Jako dítěti mi máma nejčastěji dávala rohlík s máslem a marmeládou. Byla to má oblíbená snídaně. Zblajzla jsem ho za pochodu a už letěla ven. Tenkrát se ze stravy nedělala věda, jedlo se, co bylo, co se vypěstovalo nebo vykrmilo a co se podařilo kde vyšmelit. Proč je to teď jinak?

Tento výnosný byznys vzešel z naší rozežranosti, nenasytnosti, blahobytu a následných potíží. Dříve nebyly obchody přecpané zbožím s lákavými obaly, úžasnými sladkostmi, třiceti druhy čokolády, polotovary a ovocem se zeleninou po celý rok. Jedlo se střídměji, bonbón byl za odměnu, víc jsme se přirozeně pohybovali a do školy nenosili pitíčka a Brumíky.

Dnes se z jídla stala věda, která se studuje, zkoumá, má mnoho odvětví a směrů, vědeckých studií a specializovaných odborníků. Ve výsledku se v tom vlastně nikdo nevyzná. Každý rok vyjde jiné doporučení, které neguje to staré a co odborník, to jiný názor.

Všechno se to děje jen proto, že jsme přestali vnímat sami sebe, naše potřeby, sebe jako člověka. Přestali jsme vnímat místo, kde žijeme. Nerespektovali roční období. Vykašlali se na kvalitu jídla a užívali si jen toho, že můžeme mít, co chceme a když nám to chutná, tak si to konečně dopřejeme. Jen se koukněte někdy kolem sebe, jak všichni vypadáme.

Když se rozhlédnu ráno v obchodě, většina lidí běží pro čerstvé rohlíky nebo chléb. Čerstvý je nejlepší. Jsme národ rohlíkářů a chlebařů. Rohlík/chléb a něco na to = to je základ české snídaně nebo večeře.

Ke cti pekařů musím konstatovat, že dnešní nabídka je již rozmanitější a můžeme si vybrat i z lepších variant než bílý tukový rohlík nebo chléb Šumava. Lidé ale po většinou dají přednost zvyku a to je škoda. Důležitá je kvalitní surovina a technologie výroby.

Obiloviny byly, jsou a budou předmětem kontroverze. Je to pořád o tom jednom. Musíme jíst přísně individuálně. Jsou mezi námi tací, kterým obiloviny sedí a kterým ne.

Vždycky jsme si říkala – tak co, jednou se nic nestane, když si ten loupáček dám. Věřte ale, že stane. Moje pracně odvyklé tělo si ihned vzpomnělo a mně trvalo zase pár dní ho dostat pod kontrolu, aby neotékalo, necítilo se nafoukle a nehonily mě chutě. Buněčná paměť a mozek jsou těžcí protivníci.

Vždy si svůj čin důkladně rozmyslete a buďte připraveny na následky.

Nám, ženám 45+, proto doporučuji z důvodu správné hormonální odezvy metabolických hormonů pečivo pouze kváskové, ideálně kváskový chléb, doma pečený. Jde o fermentované pečivo, takže je lépe stravitelné, je zde méně lepku nebo vůbec (podle mouky).

U celozrnného pečiva pozor na kyselinu fytovou, která tvoří s minerály pevnou vazbu a stává se pak jejich zlodějem. Kvašením se toto eliminuje, takže zase jsme u kváskového pečiva jako nejlepší varianty. Navíc v obalových vrstvách, otrubách apod., může být kromě antinutričních látek (přečtěte si článek o antinutrientech) i zdroj pesticidů, které zůstávají v obalech při pěstování.

Takže dámy, vyrobte si kvásek a šup na kváskové pečivo – lehce stravitelné a podle použité mouky i třeba úplně bez lepku. Kváskovou můžete udělat i pizzu nebo cokoliv dalšího. Nic těžkého.

Nemám ráda žádné složitosti a nehodlám trávit hodiny výrobou chleba, takže na to jdu jednoduše. Viz článek Kváskový chléb, jak ho peču já.

Leave a comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *